neděle 5. srpna 2012

Zámek Jezeří

Zámek na konci světa
Po čtyřech letech práce v dánské společnost SEQ jsem musel přiznat, že trpím nevyléčitelnou nemocí jménem Parkinson.  Má ošetřující lékařka z neurologie mne totiž po třech letech s touto nemocí posílala do lázní. Majitelé firmy nic neříkali, spíš naopak mi chtěli pomoci a byli vůči mně ohleduplnější.  Vydal jsem se tedy do lázní. Ze třech možností jsem si vybral Dubí u Teplic. Byly to velice pěkné lázně, jejichž částečnými vlastníky byly lidé z arabského světa.  V lázních jsem měl s sebou služební vůz, takže jsem mohl po procedurách jezdit na menší výlety po okolí. Jednoho slunného odpoledne jsem se vypravil na zámek Jezeří, který dříve patřil rodu Lobkowiczů.  Našel jsem na mapě cestu a vyjel jsem. K zámku vedla několik kilometrů slepá silnice, která končila u jeho vstupní brány. Zámek stál v lese na jakémsi ostrohu, pod nímž se rozprostírala nedozírná měsíční krajina povrchového dolu. Připadal jsem si, jako bych se dostal na konec světa. Po silnici jsem dojel až k hlavní  bráně, kde jsem zaparkoval a šel se podívat  zda mají otevřeno. Brána byla zamčená, ale stálo na ní, že pokladna se nachází v zámeckém parku. Vydal jsem se podle značení po cestě strmě vzhůru podél napolo rozpadlé zdi. Cesta končila u klenuté branky ve zdi, kudy se vcházelo do parku. Otevřel jsem dveře a vešel do parku, který v dřívějších dobách byl jistě chloubou majitelů zámku. Mohutné rozložité stromy dávaly parku důstojnost a půvab, ale bohužel po nich zbyly pouze pařezy. Došel jsem po cestě k domu, ve kterém, jak jsem se správně domníval, byla pokladna. Okénko však bylo zavřené a z vnitřní strany byla přilepena informace, že provádí od pěti účastníků. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale opravdu jsem byl zde sám. Vydal jsem se parkem po cestě k zámku. Sluníčko krásně svítilo a hřálo, ale nebylo kam se schovat. Stromy rostoucí v parku poskytovaly jen malý stín.  Stálo zde pár kamenných podstavců  na nichž dříve stály sochy, ale dnes to byly pouze jakési kamenné kvádry. Došel jsem skoro až k zámku, chybělo mi asi dvacet metrů, když ke mně doletěl vzdálený štěkot psů. Zastavil jsem se a zaposlouchal se. Opět jsem zaslechl ten zvuk. Nemýlil jsem se v lese byli nějací psi.  Přemýšlel jsem, zda jsem za sebou zavřel branku, ale štěkot stále sílil. Rozhlížel jsem se kam se schovat, pokud psi vniknou do zahrady. Na strom nevylezu, kmen byl příliš silný a na větve jsem nedosáhl. Tu mne napadlo, že bych mohl vylézt na prázdný podstavec zůstavší zde po odvlečených sochách. Šel jsem se na něj podívat. Když jsem k němu došel, ozval se štěkot již docela blízko. Otočil jsem se a vtom jsem je spatřil. Byla to celá smečka psů, kterou vedl velký vlčák. Hnali se ke mně z druhé strany parku neskonalou rychlostí.  Nebyl čas něco vymýšlet, chytil jsem se výstupů a začal šplhat nahoru. Bylo mi jedno, jestli se umažu, hlavně abych byl již nahoře. Stihl jsem to na poslední chvíli, vytáhl jsem se na podstavec a vlčákovy čelisti cvakly naprázdno. Chvíli se ještě snažil za mnou vyskočit, ale naštěstí se mu to nedařilo. Po chvilce se štěkající smečka uklidnila a zaujala pozice okolo podstavce. Byl jsem zajat. Jakýkoli můj pohyb byl doprovázen zavrčením vlčáka. Usilovně jsem přemýšlel, co budu dělat. Říkal jsem si, že se určitě někdo přijde podívat, zda zde nejsou nějací turisté. Pak jsem si vzpomněl, že mám mobil. Našel jsem jej v batohu a vytočil číslo mého kolegy v práci. Vzal jej okamžitě. Vylíčil jsem mu ve zkratce, co se mi přihodilo a požádal jej, zda by mi mohl sehnat telefon na kastelána. Slíbil mi to a já zavěsil. Každá minuta byla dlouhá jako celý život. Prohlížel jsem si tedy alespoň své okupanty. Bylo jich celkem devět a každý byl jiný. Za deset minut mi zazvonil telefon. Mirek, tak se totiž kolega jmenoval, mi volal, že mluvil s nějakou paní ze zámku a ta mu slíbila, že se do parku za chvíli dorazí. Poděkoval jsem mu a začal vyhlížet mou zachránkyni. Asi po pěti minutách se v brance vedoucí do parku objevily dvě ženy. Zavolaly na psy a ti jak poznali známý hlas se, jako na povel zvedli a utíkali přes park ke své paní. Za chvíli jsem slyšel, jak někdo zavírá bránu.  V tu chvíli jsem se uklidnil, slezl z podstavce a vydal k pokladně. Paní, která odvolala své psy, tam vzápětí také dorazila. Moc se omlouvala a na závěr řekla, že jí skoro před týdnem utekli tak měli asi velký hlad. Nakonec mi řekla, že mne po zámku provézt nemůže, protože minimální počet provázených lidí je pět. Zeptal jsem se, zda mne provede, pokud zaplatím pět vstupenek. Odpověď byla také negativní, protože se na zámku provádí do 17.00 a hodinky ukazovaly 16.45. Tím pádem by se prohlídka do 17.00 nestihla. Nezbylo než se rozloučit a jet nazpět abych stihl alespoň večeři.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                

pondělí 23. července 2012

Kostely

Kostel v městě Kašperské Hory

Kostel se zvonicí v Kouřimi

Dřevěný Zakarpatský kostelíček z zahrady Kinskýchh v Praze



Románská bazilika v Tismicích u Českého Brodu



Kaple v Českém ráji

Rotunda sv. Jiří na hoře Říp


Sanatorium na Plleši

Jste napnuti, o čem si budeme povídat. To jsem rád. Pokud se někomu dělá špatně z nemocničního prostředí tak ať raději přepne na jiný kanál.  Budeme si totiž chvilku povídat o, v lesích schovaném rehabilitačním ústavu, postaveného v Nové Vsi pod Pleší.
Vila pro VIP pacienty
Sanatorium pod Pleši bylo postaveno aktivitou Českého pomocného zemského spolku pro nemocné s plicními chorobami jako první svého druhu v království Českém. Lékařský spolek za předsednictví dvorního rady profesora Emericha Maixnera shromažďoval finanční prostředky na výstavbu sanatoria odbornou činností, občanskými sbírkami, loteriemi, bazary a bály. Dodnes je v ústavu zachována původní pokladnička z občanských sbírek. Pozemek o celkové rozloze 160 ha na jižním svahu lesnatého vrchu Pleše (490m n. m.), věnovali k výstavbě sanatoria knížecí manželé Colloredo-Mansfeldovi. Slavnostní položení základního kamene k sanatoriu na Pleši bylo provedeno 6. prosince 1908.
Institut je v současné době kulturní památkou České republiky. Hlavní budova je dlouhá přes 250 m, půdorys je polokruhový, s barokními a pozdně secesními prvky. Náleží k němu zahrada, která každé léto rozkvétá nespočetným množstvím květin, a zároveň přináší příjemný odpočinek pro pacienty pod stoletými stromy.V období houbařské sezóny rostou pod stromy v parku pravé hřiby, babky a další jedlé houby, které pacienti rádi sbírají.

Já jsem se do sanatoria dostal na jaře 2012  abych se zbavil problémů s bolestmi nohou a poté v červenci 2012, kdy jsem se zde rehabilitoval po operaci páteře. Péče o pacienty byla v obou případech špičková, počínaje dobrou kuchyní a konče odbornou rehabilitací specializovanou na vojtovu metodu, nebo stimulaci měkkých tkání.
Stavba sanatoria byla započata v roce 1912, dle schválených projektů. Stavba byla řízena Rudolfem Kříženeckým, profesorem Vysokého učení technického v Praze, za součinnosti c.k. stavebního rady Ferdinanda Havlíčka a vrchního inženýra plány instalačních zařízení - kanalizace, centrálního topení, elektrického osvětlení. V roce 1913 byly budovy zastřešeny, v roce 1915 provedeny vnitřní úpravy.
2.února 1916 bylo sanatorium slavnostně otevřeno u příležitosti šedesátiletého panování císaře jako Jubilejní sanatorium na oslavu Jeho Výsosti císaře a krále Františka Josefa I. a současně u příležitosti desetiletého trvání Spolku lékařů. V tento den byly vydány pamětní pohlednice a známky, slavnost byla široce prezentována tiskem.

Sanatorium navštívila celá řada význmných osobosti, počínaje prvním československým presidentem T.G.Masarykem, americkými kosmonauty a konče Zdeňkem Milerem, autorem známé kreslené postavičky krtečka.



pondělí 9. ledna 2012

Práce na kalendáři pro rok 2013

Rozhodl jsem se, že pro své přátele, kterým se líbí mé obrázky připravím ještě jeden kalendář na rok 2013.
Proč stále kalendář, říkají mnozí. Myslím si, že kalendář je něco hmatatelného co nás provází celým rokem a pokud se dílo podaří je možné se na něj celý rok dívat.
        Chtěl bych tento kalendář tématicky zaměřit. Zatím mém v hlavě tři varianty možných  témat mezi kterými se chci rozhodnout
1. Památky Čech a Moravy, které jsem navštívil
2. Královská cesta  Prahou
3. Rozhledny

Tento příspěvek je otevřený, protože jak se bude dařit nakreslit obrázky tak bude jejich mnmožství přibývat .
Chtěl bych všem, kdo poslali náměty na kalendář na rok 2013  poděkovat. Je mi jasné, že se svým rozhodnutím mnohým z Vás nezavděčím, ale jak se říká, "není všem dnům konec".

Kalendář na rok 2013  se nazývá KRÁLOVSKÁ  CESTA   PRAHOU A JINÉ   ZAJÍMAVOSTI


Název Královská cesta nenajdeme na žádné mapě Prahy, protože ulice  nebo třída takovéhoto jména neexistovala a ani neexistuje.. A přesto se o Královské cestě mluví a poměrně často.
Královskou cestou totiž nazýváme jeden z nejstarobylejších a památkově nejcennějších úseků Prahy.

Prašná brána v Praze

Začíná u Prašné brány, u níž kdysi stával Králův dvůr.  Vede Celetnou ulicí, přes Staroměstské náměstí a Malé náměstí, pokračuje Karlovou  ulicí na  Křižovnicíké náměstí. Odtud překračuje po Karlově mostě Vltavu. Z Karlova mostu se nám otevírají pohledy na Pražský hrad, Strahovský klášter, Petřínskou rozhlednu, Kampu, Národní divadlo a v dáli i na  Vyšehrad. Po přejití Karlova mostu se dáme Mosteckou ulicí na Malostranské náměstí, z kterého  strmě stoupáme  Nerudovou ulicí a posléze Úvozem ke Strahovskému klášteru. Odtud přes Pohořelec, Loretánské  a poté přes Hradčanské náměstí dojdeme na Pražský hrad, kde Královská cesta končí. Touto cestou velmi často jezdili  čeští králové při svých korunovacích a tak domy které na této cestě stojí musely být okázalé. Mnohde mezi ně šlechta stavěla i své paláce.
 Projdeme se nyní po Královské cestě v doprovodu mých obrázků. Naše putování začneme u Prašné brány. S její stavbou se začalo v roce 1475 na místě původní brány Horské nebo také Odrané jak ji lidé nazývali. Stavba byla zahájena zejména proto, že v její blízkosti na místě dnešního Obecního domu stál Královský dvůr. Ten ale díky náboženským bořím v roce 1483 ztratil na zajímavosti a byl postupně opuštěn. Současně s jeho zánikem se nepokračovalo ani na stavbě Prašné brány. Ta byla postavena do výšky 42 metru a zde byla zakonzervována. O její dostavbě se rozhodlo až v 70 letech 19 století. Věž je 65 metrů vysoká. Vyhlídkový ochoz se nachází ve 43 metrech a vede k němu 186 schodů.
          Od Prašné brány se vydáme Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí. Po levé straně mineme rozsáhlý stavební komplex Nové mincovny a zastavíme se před bývalým obchodním domem postaveném podle projektu J. Gončara   v letech 1911-12 v kubisickém slohu.  Novostavba převzala po svém předchůdci i domovní znamení, barokní sošku černé Madony, po níž je dům pojmenován. V budově je umístěna expozice českého kubismu Českého muzea výtvarných umění. Muzeum českého kubismu bylo znovu otevřeno po rekonstrukci v roce 2003. Za návštěvu stojí i kavárna Grand Café Orient v prvním patře budovy, která je zrekonstruovaná do původní vyhraněně kubistické podoby. Podkladem pro rekonstrukci bylo pět zachovaných černobílých fotografií původního interiéru.
           Celetná ulice byla pojmenována podle caltnéřů, což byli pekaři, kteří zde pekli pletené housky, kterým se říkalo calty. Celá ulice je prošpikobvina historikými domy a paláci. Na mých obrázcích je nakreslen   renesanční  portál Buqoyského pláce. Dům byl původně gotický, ale postupně byl přestavěn v několika slozích, takže v něm najdeme prvky od gotiky až po rokoko. Aby bylo možno identifikovat jednotlivé domy užívaly se k tomuto účelu ve středověku domovní znamení. Dvě tato znamení se mi líbila i v Celetné ulici. Jednalo se o dům U bílého páva a dům U černého slunce.
  K dalším významným domům v Celetné ulici patří Hrzánský palác, dům U tří královen kde žil v letech 1896 až 1907 Franz Kafka, dům U zlatého anděla a Pachtovský palác jehož fasádu vytvořil K.I.Dienzenhofer. Posledním zajímavým domem je Sixtův dům, který stojí na konci ulice .  Před námi  se otevrá největí náměstí Starého Města a to Staroměstské. Nejzajímaější stavbou je  Staroměstská radnice. Byla založena roku1338  na základě privilegia uděleného staroměstským občanům králem Janem  Lucemburským. Vlastní radnice vznikla spojením několika gotických domů. Historicky prvním domem byl nárožní dům ze 13. století, který měšťané získali z majetku bohatého kupce Wolfína od Kamene. Dominantou  tohoto domu byla mohutná hranolovitá věž. kterábyla v roce 1364 zvýšená a o dvacet let později v ní vybudovala stavební huť Pera Parléře gotickou radniční  kapli. Na počátku 15 stol. připojila  stejná huťk jižní stěně staroměstský orloj. Pohon orloje, hodin, astrolábu, kalendářní desky, apoštolů a doprovodných soch je zajištěn hodinovým strojem. Ten zhotovil roku 1410 Mikuláš z Kadaně, pravděpodobně dle návrhu Mistra Jana Šindera profesora matematiky, fylozofie, astronomie a rektora pražské University. Sohařská výzdoba okolo cikferníků byla zhotovena v huti Petra Parléře. V průběhu staletí se orloj několikrát zastavil aopravován. V 18 stol. byla situace nejkritičtější a magistrát uvažoval o jeho prodeji o starého železa. O jeho záchranu se  zaloužil český vlastenec, meteorolog a profesor Univerzity Karlovy Antonín Strnad, Své kouzlo má vystoupení na vyhlídkový ochoz radniční věže odkud můžeme obdivovat historické domy. Mezi dalšíi stavby, které utváří Staroměstské náměstí jsou Týnský  chrám, kostel sv. Mikuláše, pomník mistra Jana Husa, dům Pražské městské pojišťovny, palác Golz-Kinských, Týnská škola, U kameného zvonu, Trčkovský dům atd. Z ostatních staveb zmíním dům U zlatého jednorožce, jehož románské podzemní prostory se využívají jako vinárna. Dům byl Matělem Rejskem přestavěn v gotickém slohu a později ještě v slohu barokním. V domě roku 1781 otevřel knihkupec W.Ch.Gerle první veřejnou čítárnu, půjčovnu knížek a časopisů v Praze. V letech 1838-39 v domě bydlil K. H. Borovský a v roce 1848 zde B. Smetana zřídil svou první hudební školu.
 
ud jsme si náměstí prohlédli nezapomeneme se zastavit na místě, kde bylo roku 1621 popraveno 27 českých pánů. Místo popravy a smutný konec stavovské povstání připomínají dlažební kostky, který vyznačují prostor, kde stálo popravní lešení. Původní pódium rozmontovali a věnovali klášteru milostných bratří v Praze. Ze Staroměstského náměstí přejdeme na Malé náměstí, kde každého jistě upoutá dům U Rota a studna s mříží. Zajímavé jsou i domy v jižní části náměstí, především gotický dům U zlaté lilie přestavěný renesančně a barokně v němž kdysi dávno  byla lékárna, I ostatní domy jako např. dům U zltého orla, U červeného koníčka a U zlaté koruny mají gotický nebo románský původ. Z Malého náměstí zahneme do Karlovy ulice. Zastavíme se domu U zlaté studně, který stojí na rohu Karlovy a Seminářské ulice. Patří mezi nejstarší a nejmalebnější dům na Starém Městě. Kousek dál  stojí rohový dům

U modré štiky. Na jeho místě stál hostinec U modré štiky, který navštěvoval král Václav IV s kouzelníkem Žitem. V roce 1905 zde byl postaven nový rohový dům v němž v roce1907  otevřel pan V.Ponrepo první pražský biograf. Hned přes ulici stojí  půvoně gotický dům U zlatého hada, který byl postupně přestavěn v renesančním  a barokním slohu. -Před domem prý jeho majitel arabský nebo arménský obchodník Deodatus Dajamanus prodával poprvé v Praze kávu, tehdejší exotickou novinku; chodil v orientálním oděvu, na hlavě nosil nádobu s řeřavým uhlím a konvici, v ruce koflíky a cukr a nápoj přímo na ulici prodával kolemjdoucím. Měl úspěch, a tak roku 1914 v domě U tří pštrosů na Malé Straně mohl otevřít kavárnu, snad vůbec první v Praze. Pokračujeme dále Karlovou ulicí podél kostela sv. Salvatora 7až na Křižovnické náměstí, kde mimo jiné stojí socha Karla IV, kostel sv. Františka z

Assisi klášter křižovníků s červenou hvězdou. Staroměstskou věží vstupujeme na Karlův most. Je postaven na místě  dřívějšího mostu Juditině v gotickém slohu. Základní kámen položil císař Karel IV roku 9.7.1357. Prvním stavitelem byl jistý mistr Otto, zkušený německý stavitel. V 60-70 letech převzala stavbu stavební huť Petra Parléře a ta jej na sklonku života Karla IV i dokončila. Most měl na svou dobu obdivuhodné parametry. Je 516 metrů dlouhý, 9-9.5  metrů široký, vozovka je 13 metrů nad hladinou Vltavy. Z mostu je výhled na Pražský hrad, Strahovský klášter, rozhlednu na Petříně, národní divadlo a v dálce i Vyšehrad. Z mostu lze dále sejít i na ostrov Kampa, a to po mohutném čryřramenném schodišti z roku 1844 (J. Kranner). Všechny pilíře mostu stály původně ve vodě, v 15. a 16. století byl ale na Malé Straně navršen dnešní ostrov Kampa a pět pilířů se ocitlo na souši.  Celkem je dnes na mostě 31 soch a sousoší s asi 100 postavami, počítáme-li i anděly, ďábly a zvířata. Plastiky jsou převážně z domácího pískovce, jen jedna socha je mramorová a jedna bronzová. Nejstarší socha je z roku 1659 a nejmladší z roku 1938.Karlův most nesloužil pouze pro pěší. Od roku 1885 po něm začala jezdit koňka. V roce 1905 ji vystřídala  elektrická tramvaj. ¨Její vozy však bylly příliš těžké, proto byly nahraźeny autobusy. veřejná doprava jezdila´po mostě do počátku 2.sv.války. Automobilová doprava na mostě skončila  v roce 1965 a od té doby slouží pouze chodcům.. Po přejití Vltavy nás přivítaly dvě Malostranské věžě, malá (bývalá mincovna) a velká,kterou projdeme do Mostecké ulice. My však než se vydáme do Mostecké ulice, sejdeme po schodech na ostrov Kampa. Toto malé území vytvořila Vltava a její rameno,které dostalo název Čertovka. Před tím než dostalo název Čertovka.se jmenovalo Strouha, zději  strouha Vecelíkovská, Štěpánovská, či Rožumberská podle toho jak se měnili majitelé mlýnů jež na Čertovce klapaly. Stávaly zde tři mlýny a dva z nich mají ještě mlýnská kola i když se již dávno nemelou, Kampa je místem zahrad. Jednou z nich byla Michnovská druhou pak Nosticova.  V ní stál malý domek s prejsovou střechou v němž našel útočiště  Josef Dobrovský. Na domek upozorňuje pomník Dbrovského. Neméně známým byl i pozdější obyvatel tohoto domu Jan Werich. Neopomeneme se podívat na Sovovy mlýny a budeme li mít štěstí můžeme se na náměstí zastavit na hrnčířském trhu, který je zde pravidelně dvakrát do roka.  Vrátíme se po schodech opět na Karlův most a vydáme se Mosteckou ulicí na Malostranské náměstí. Při letmém pohledu se nám zdá Mostecká ulice fádní, ale už je pohled mezi domy na kostel sv. Mikláše je impozantní.  Na Malostranském náměstí se tu našimi zády rozezvučí zvonek elektrické tramvaje Znamená to že poklidnou procházku tichými ulicemi najednou přehluší městský hluk. Není tomu však nadlouho. prohlédneme si zajímavé  stavby Štemberský palác,  dům Smiřických, Malostranskou radnici, dům u Flavínů a Keiserštejnský  palác. Přejdeme tramvajové koleje a jdeme podloubím domů U zlatého hroznu, U  červeného jelena, U tří zlatých hvězd a U zlatého lva  ke  kostelu sv. Mikuláše. Je krásný den a tak proudy turistů míři vstupním portálem do kostela. Tento skvost postavený v baroním slohu stojí opravdu za pozornost. Naproti kostelu s. Mikuláše se nachází Lichtensteinský a Hartigovský palác. Ve stínu těchto paláců  nacházíme místo kde můžeme na chvíli dáti odpočinouti unaveným nohám. Usadili jsme se v jedené ze zahrádek, které stavějí hospodští před svá pohostinství. Pozorujeme ruch klem sebe a osvěžujeme se zlatým mokem s bílou čepicí. Ani cena 60,- Kč za půl litrru tohoto hořkého nápoje nás neodrazuje. Po půl hodině platíme a míříme do Nerudovy ulice, která strmě  stoupá k Pražskému hradu. Jedná se o nejzajímavější ulici v Praze. Hned na rohu je dům U černého orla.

Je zde známá pivnice, kterou jsme v době studjjí několikrát navštívili. Kousek nad tímto domem  je dům U tří housliček..Domovní  znamení znázorňuje troje zkřížené housle. Znamenalo to, že v domě bydleli tři houslařské rodiny. Nejznámějším majitelem byl světově proslulý houslař T. Edlinger, zakladatel pražské houslařské školy. V roce 1965 proběhla rekonstrukce domu a v přízemí byla zřízena vinárna. Jako studenti střední průmyslové školy, jsme si tuto vinárnu velice oblíbili. Nejvíce jsme si zde pochutnali na pražených mandlích.Dnes se ale zde nezatavujeme  a popmalu stoupáme vzhůru. Naproti přes ulici se nachází Morzinský palác, který je jedním z nejhezčích barokních domů v Praze. Byl postaven na místě čtyř domů. Společně s Thun-Hohensteinským palácem který stojí nedaleko, je Morzinský palác  vrcholným Santiniho dílem. Vedle domu U tří housliček stojí renesanční Valkounský dům, který roku 1704 barokně přestavěný K. Dientzenhoferem. V letech 1705-23 patřil J.B. Santinimu, který vytvořil vrcholně barokní domovní průčelí. Míjíme další zajímavé domy, U Bonaparta, U zlatého orla, U zlatého kola, U zlatého lva, U zeleného raka, Dojdeme až k domu U dvou slunců, Kde bydlel autor fejetonu " Kam s ní" Jan Neruda. Nakonec neodoláme a zasedáme k volnému stolku stejnojmenného  hostince. Vypijeme každý jedn o pivo a pokračujeme dále. Slunce se ráznými kroky vydalo k západu a nás čeká ještě kus cesty. Pokračujeme Úvozem ke Strahovskému klášteru a odtud z kopce na Pohořelec a Loretánské náměstí. Scházíme z malého kopečka dolů k jednomu z nejproslulejších poutních míst v barokních Čechách jímž je beze sporu Pražská Loreta. Její nejstarší částí je nevelká Svatá chýše postavená v roce 1626. Ve věži chrámu je instalována prosluláloretánská zvonkohra, která je dílem pražského hodináře P. Neumanna z roku 1694. Skládá se z 27 zvonků se škálou o rozsahu 2,5 okztávy a celkové hmotnosti  14 metrických centů. Pražská loretánská zvonkohra hraje každou denní hodinu českou mariánskou píseň, tisíkrát pozdravujeme tebe. Vzpomínám na krásný zážitek, který mám spojen s Loretou. Bylo to natáčení adv
entního koncertu, který byl věnován Společnosti Parkinson. Na severní straně uzavírá náměstí první kapucínský klášter v Čechách, postavený v letech 1600-1602 na pozemcích darovaných šlechtou. Byly  velice skromným řádem. Poměrně rozsáhlý areál tvoří prostý jednolodní kostel Panny Marie Andělské, patrové  klášterní budovy   kolem tří  dvorů a zahrada. Podle řádových předpisů vystavěli prosté a strohé pozdně renesanční budovy  bratři kapucíni sami. Areál byl v následujících staletích rozšířen o brokní hospodáské budovy a o nové křídlo konventu ve styluj vrcholného baroka. Klášter je visutou chodbou spojen s Loretou. Na západní straně Loretánského náměstí stojí Černínský palác, ve kterém sídlí ministerstvo zahraničních věcí.

Loretánskou ulicí jdeme na Hradčanské náměstí, po levé straně míjíme Martinický palác kde je ubytován prapor hradní stráže. Přicházíme na Hradčanské náměstí, které je tvořeno až na pár vyjímek rozsáhlými paláci. Na západní straně je náměstí stojí Toskánský palác  a dva Kanovnické domy.Vedle Kanovnických domů, ale již na severní straně náměstí se nachází Martinický palác, vedle je Kolowratský dům , který sousedí se Sasko-lauenburským domem. Severní stranu náměstí zakončuje u Pražského hradu Arcibiskupský palác. Jižní stranu náměstí tvoří klášter bosých karmelitek, Schwanzenberský palác a Salmovský pslác. Na východní straně uzavíírá náměstí vstup do areálu Pražského hradu.








 
 





sobota 7. ledna 2012

Kalendář 2011

Jednou mne jedna vzácná paní řekla, že se jí líbí mé obrázky. Přemýšlel jsem jak se o ně podělit s více lidmi. A tehdy mne napadla myšenka vyrobit z mých kreseb kalendář. Nejprve jsem myslel, že si jej vyrobím celý sám a vytisknu  jej na barevné tiskárně v práci pouze pro své přátele.  Vše dopadlo  nakonec úplně jinak. Kalendář jsem vydal za pomoci mých obchodních partnerů pana Zahrádky z Kovovýroby Šternberk a pana Klepetka z Feroplastu Chotěboř a své rodiny v nákladu 500 ks.
Byly použity tyto obrázky:

přřední strana
leden

kostel sv. Vavřince na Malé Straně
                                                                               únor

Nový Svět na Hradčanech

březen

Kolo Velkopřevorského kláštera na Čertovce

duben

Zlatá ulička na Pražském hradě

květen


červen

Kostel na Dobré Vodě v jižních Čechách

červenec

Tančící dům v Praze

srpen


září

Český Krumlo


listopad
Vstupní brána do Strahovského kláštera

prosinec