Dubeč

Dubeč o rozloze 8,5 km² á 3068 obyvateli je dnes částí hlavního města České republiky Prahy Žiji zde již od roku 1957, kdy  ještě Dubeč patřila do okresu Praha-východ a spojení s hlavním městem zajišťoval autobus ČSAD. Byla to doba, kdy se obyvatelé Dubče navzájem znali, zdravili se, chodili k Urbanům pro mléko a potraviny a k panu Menzlovi pro hřebíky a kladivo. Rád vzpomínám na ty časy, když jsme s kamarády ze školy zakládali oddíl po vzoru rychlých šípů a těšili se na zimu, zda budou opět uhelné prázdniny.  Vraťme se ale poněkud do historie.

 Název obce byl odvozen od slova dubec, což bylo pojmenování lidí, kteří káceli a zpracovávali dřevo. Dubeč tedy byla v raném středověku osadou dubců, kteří zásobovali především Prahu dřevem. O tom, že tehdejší krajina byla daleko lesnatější než dnes, svědčí i řada názvů obcí v okolí jako např. Doubravičce, Lipany, Hájek, Březí. Vznik Dubče se datuje od roku 1088, kdy kníže Vratislav II daroval dvě zdejší popluží vyšehradské kapitule. Majitelem místního dvora, při němž byla postavena před rokem 1508 tvrz, byl v r. 1313 Mertlin  syn Martina Chebského. Před r. 1343 jej získal Velflovic Meinlin  Dubeč a od r. 1368 jeho syn Johánek Dubeč z Dubče, který ještě přikoupil Průhonice a Vinoř. Od roku 1434 vystupuje v písemnostech Johánkův syn Matěj Dubeč z Dubče, účastník pražského sněmu v r. 1452. Roku 1502 byla Dubeč za vlády Jana Dubečského z Dubče králem Vladislavem II Jagellonským povýšena na městečko. R. 1508 odkázal Jan Dubečský z Dubče vše své jediné dceři Žofii a jejímu manželovi Zikmundovi Zápskému ze Záp. Po jeho smrti r. 1524 zdědili dubečské panství jeho synové Oldřich a Adam. Při dělení majetku to byl Oldřich, který získal městečko Dubeč, s tvrzí, mlýnem a pivovarem a pusté tvrze Dubeček a Litožnice. Z jeho třech synů zdědil Dubeč  Adam Zápský ze Záp. Ten v roce 1607 odkazuje dubečské panství svému vnukovi Adamovi, který studoval v Lipsku a ve Francii. Ten v době stavovského povstání finančně podporoval stavy a kritizoval císaře.  Za to byl uvězněn a byla mu zkonfiskována třetina majetku. Od té doby Dubečská tvrz pusta, až z ní zbyly pouze zbytky.

kostel sv.Petra

                 Z pohledu významných historických dat vzpomeňme na rok 1608, kdy se stala Dubeč místem politického jednání celoevropského významu. Rok 1757 je rokem založení dubečského školství Marií Terezií Savojskou.  Důležitý je rovněž rok 1974, kdy byla Dubeč připojena k hlavnímu městu Praze.

Dnešní  Dubeč  se pomalu začleňuje do Velkoměsta, ale na druhé straně si stále zachovává statut zeleného pásma Prahy. Jak by také ne, vždyť se na jejím katastru objeví hned několik chráněných území. Je to zejména Litožnice, kde se nachází rybníky, mokřadlové louky a lesní biotopy. Dalším zajímavým územím je oblast Rohožníku kde se nachází dva lomy a rybník. Když se na chvíli opět vrátíme do konce 15 a počátku 16 stol., zjistíme, že okolo Dubče byla vybudována soustava cca 50 rybníků spojených složitou sítí kanálů. Většina z nich zanikla za třicetileté války, další byly později přeměněny na pole a louky. Z celé soustavy se jich zachovalo pouze několik. Největší z nich je rybník Podleský, který se svou rozlohou 14 hektarů řadí na třetí místo v rámci Prahy. Na jeho hrázi se nachází dva staré duby, jejichž stáří přesahuje 300 let. V jednom z nich je veliká dutina, v níž měli za 2.sv.války partyzáni ukrytou vysílačku. Pod vysokou hrází stojí Podleský mlýn. Vzhledem k tomu, že je neobydlen pomalu chátrá.

Litožnice

    Dnes už si ani neuvědomujeme, že mlynářství bylo svého času velmi důležitým povoláním. Ve středověku bylo nejvlastnějším posláním mlynáře mletí obilí na mouku na výrobu chleba a pečiva, otrub pro krmení dobytka. Kromě toho však mlynáři ovládali práci se dřevem, velmi často sami zhotovovali dřevěné součásti mlýnského zařízení - vodní kola, hřídele, pokud to nedělali příslušníci jiného řemesla - sekerníci. Navíc se dobře orientovali i v hydrotechnice. Museli dobře znát místní vodohospodářské poměry, aby dokázali využít vodní energii pro práci mlýna, ale kromě toho i zabránit případným škodám působeným vodním živlem. Mlynáři tedy patřili ke stavitelům rybníků a samozřejmě i jezů, mlýnských náhonů a podobně. Tak zvaní přísežní mlynáři byli na slovo vzatí odborníci v mnoha oborech techniky a stavitelství.

Naproti mlýnu je postavena stáj, která dříve sloužila jezdeckému oddílu. Dnes zde majitel chová psy a na nedaleké oplocené louce se dnes místo plnokrevníků prochází stáda jelenů a laní.

kostel sv. Petra

   Dominantou obce je kostel zasvěcený sv. Petrovi, stojící na Lipovém náměstí v Dubečku. Jedná se o jednolodní kostel, o němž jsou první písemné podklady v roce 1364. Dnešní podobu kostela z velké části ovlivnila jeho novogotická přestavba v roce 1867, kdy byla ke kostelu připojena i věž, do té doby stojící samostatně v rohu hřbitova směrem do návsi.  Ve věži byly dva zvony. Jeden menší byl sejmut z věže za 1.sv.v.. Víme jen, že jej zdobil nápis „Anno 1712 Valentin Lissiak“. Druhý zvon nám zůstal zachován. Pochází z roku 1659 a je dílem lotrinského zvonaře Benedikta Briota

                V Dubči je dnes pět restaurací. Na Lipovém náměstí naproti kostelu stojí restaurace U králíka. Další jsou v Dubči U sokolovny, Na hřišti, U Dubu a U Šimůnků

                V Dubči je taktéž několik spolků. K těm největším patří Sokol Dubeč, který byl obnoven po roce 1989. 18. Května 1994 městský soud v Praze rozhodl o navrácení sokolovny TJ Sokol. Tato byla v roce 1931 postavena a sloužila mu do roku 1948, kdy byl sokolský výbor rozpuštěn. Sokolovna dle zásad zakladatelů slouží nejen k činnosti tělovýchovné a sportovní, ale i kulturní a společenské. Ve třicátých letech se zde hrálo divadlo, hrála zde kapela tamburašů, promítalo zde kino a pro děti hrálo loutkové divadlo. Dnes se sokolovna může pochlubit novou podlahou, plynovým topením, tenisovým kurtem, opravenou a přestavěnou hospodou a řadou dalších změn.

Sokolovna

        Dalším spolkem, který měl v minulosti řadu úspěchů je svaz dobrovolných hasičů. Psal se 18. Srpen 1881, když nepozorností klempířů, provádějících dokončovací práce na stavbě Národního divadla vznikl požár.  Řada pramenů shodně uvádí, že to byli dubečtí hasiči, kteří dojeli na místo neštěstí jako jedni z prvních. Traduje se, že při cestě do Prahy uštvali pár koní.  Naši hasiči si vedli natolik zdatně, že dubečský trubač Josef Čáslavský byl pověřen pražským velitelem vydáváním signálů pro všechny zúčastněné sbory.

Ve výčtu spolků nelze nejmenovat fotbalisty, svaz myslivců, chovatelů a žen.

Restaurace U králíka

Od roku 1990 se Dubeč hodně změnila.  Proběhla celková plynofikace, a položen vodovod, zrekonstruovala se budova Místního úřadu a zdravotního střediska a školy. Na místě státního statku vyrostla bytová výstavba včetně budovy s pečovatelskou službou. Byl opraven špejchar, který dnes slouží občanům k uspořádání výstav, společenských akcí, plesů apod. Byla postavena budova, do níž byla přestěhována Česká pošta, opraveno nákupní středisko a několika násobně se zlepšilo spojení do centra Prahy. V poslední době vznikly v Dubči parky a dětská hřiště V místě za špejcharem, kde do té doby byla černá skládka, a množství křovin vznikl velký park.



Základní škola



„Dubečský park zcela respektuje původní charakter krajiny. Aby mohl vzniknout, bylo třeba zlikvidovat černou skládku a celkově revitalizovat 26 000 m2 rumišť a náletových ploch, které po desetiletí hyzdily tuto okrajovou část Prahy. Návštěvníkům Přírodního parku Dubeč usnadní orientaci mezi novými záhony, okrasnými keři a stromy, řada rozcestníků a informačních tabulí. K odpočinku v této oáze klidu mohou využít parkové lavičky a kruhové vyhlídkové odpočívadlo. Dominantním architektonickým prvkem je vyhlídková věž, která umožňuje rozhled po jednotlivých částech parku, a stupňovitý amfiteátr. Park je z největší části bezbariérový a u hlavního vchodu je i parkoviště pro návštěvníky ze vzdálenějších míst. Projekt Přírodního parku Dubeč byl podpořen z Evropského fondu pro regionální rozvoj, z rozpočtu hlavního města Prahy a státními fondy.

Podkladem pro tuto práci byl místní časopis Rohožník*

Pečovatelský dům

Špejchar