Proč kreslím obrázky

Ve svém životě jsem nikdy nic nedostal zadarmo. Když jsem šel do prvé třídy tak si pamatuji, že jsem paní učitelce při vstupním pohovoru nakreslil sněhuláka. Kreslit mne nakonec naučil můj dědeček, který s neskonalou trpělivostí se mnou maloval a kreslil obrázky zejména od Josefa Lady. Na základní škole jsme měli od čtvrté třídy na kreslení velice dobrého učitele pana Kondelíka, díky němuž jsem se v této umělecké činnosti ještě zdokonalil. Od svých patnácti let jsem ale na kreslení neměl čas a vrátil jsem se k němu v okamžiku, kdy jsem se dostal díky Parkinsonově nemoci do invalidního důchodu. Po svém vysokém vytížení v práci jsem najednou zůstal doma a měl jsem mnoho volného času. Zjistil jsem, že pokud nezačnu rychle něco dělat, určitě se z toho zblázním. Je pravda, že jsem se začal věnovat zahradě, na níž jsem měl velké nedodělky, ale to nebylo to pravé. Potřeboval jsem najít nějaký prostředek proti depresi. Prostředek proti tomuto zákeřnému jevu jsem našel v malování a psaní příběhů ze své minulosti. Kreslení mne vždy uklidnilo, a pokud se dílo podařilo, byla radost o to větší.

            Mé první obrázky jsem začal malovat podle fotografií Karla Plicky, jehož knihu fotografií o Praze jsem našel u rodičů v knihovně. Vzal jsem si tedy fotografii a začal podle ní malovat první obrázek. Počáteční pokusy za moc nestály, ale já se nevzdal. Sice na jedné straně vznikla velká hromada papíru s nepovedenými kresbami, ale na té druhé se již krčily dva obrázky, které bylo možno nazvat jako povedené. A když mi manželka s dcerou, která v té době dokončila střední uměleckou školu, řekly, že se jim mé kresby líbí, Motivovalo mne to k ještě větší činnosti. Jelikož jsem profesí strojní inženýr, byl jsem zvyklý dvacet pět let rýsovat a konstruovat zejména výrobní pomůcky a přípravky. To byl jeden z důvodů, proč jsem začal kreslit domy, střechy a prvky kde bylo možné uplatnit rovné čáry. Druhým důvodem byla skutečnost, že jsem se celý život zajímal o historii a jak je známo Praha je prostoupena nejen historií, ale dá se říci i všemi stavebními slohy, proto Praha byla a je pro mne a pro mé obrázky věčným námětem. Zkoušel jsem kreslit obrázky přímo v terénu, což bylo možné pouze za hezkého počasí a při dostatečném časovém limitu. Přesto jsem všechny obrázky, které jsem kreslil v terénu, zálohoval na fotografii, abych se případně mohl ke své kresbě opět vrátit, opravit ji nebo dokončit.

            Kreslím výhradně, když se necítím dobře, špatně se mi chodí nebo mne něco trápí. V tom okamžiku beru do ruky tužku, zobrazím si některou z mých mnoha fotografií na obrazovce počítače a začnu kreslit. Kreslení je pro mne relaxace a únik od deprese.

Koncem loňského roku jsem vytvořil ze svých kreseb kalendář na rok 2011

.           Stejně jako kreslení je pro mne důležité i psaní příběhů, které se mi staly na dovolené v práci, s rodinou nebo s mými kamarády. Přesto, že nejsem příliš kvalitní v pravopise, vždy popsaný příběh svým námětem či dějem přebije zapomenutou čárku v souvětí či čárku nad slovem.